Reportáž z letní Zahradní slavnosti

 

 

V sobotu 20. června 2009 se v Zahradním dvoře Listen uskutečnila již pátá výroční Letní slavnost ku příležitosti letního slunovratu. Do Strak u Nymburka se sjeli lidé z bližšího i širokého okolí, dokonce až ze západních Čech, severní i jižní Moravy a také ze Slovenska.

Slavnostní zahájení se konalo v 10 hodin dopoledne, kdy přijel povoz tažený koňmi a představitel Zahradního dvora Listen Pavel Bičák slavnostně předal prapor – standardu Zahradního dvora, která byla posléze za slavnostních fanfár vztyčena na stožáru.

 

 

Jako první jsme si mohli vyslechnout přednášku pana Miroslava Krause s názvem „Existuje souvislost mezi zdravotním postižením zvířat a lidí?“, která vrhla světlo na dosud málo známé souvislosti mezi onemocněními lidí a zvířat, žijících v jejich těsné blízkosti. Poté promluvil pan Stanislav Rudolfský na téma „Víno v proměnách věků“. Provedl nás historií konzumace vína, za četných citací z Bible a jiných dochovaných zdrojů, až do současnosti, kdy bychom se měli snažit o ekologické pěstování vinné révy, bez použití chemických prostředků, tak jak se o to snaží pan Rudolfský na Královském vinohradu v Kutné Hoře.

 

 

Dalším bodem bylo vyhlášení soutěžní hry o poznání tajemství Zahradního dvora, která probíhala v následujících třech hodinových přestávkách. Pan Bičák, stylizovaný do postavy sedláka, nám postupně představil bytostnou vrby, bytostného větru, elfku, zahradní vílu, salamandra, selku, bylinářku, přadlenu a řezbáře, na jejichž stanovištích se soutěžící měli zastavovat, plnit připravené úkoly a získat nápovědu pro zodpovězení otázky, jaké je tajemství Zahradního dvora. Smyslem hry bylo dovést návštěvníky k poznání, proč byl před sedmi lety Zahradní dvůr Listen založen a proč se již pátým rokem pořádají Zahradní slavnosti.

 

 

Odpoledne nás pan Jan Mojžíš zavedl do světa přírodních bytostí ve svém „Příběhu bytostí a lidí“. Nejprve nám stručně připomněl, jak lidské zárodky putovaly Pozdějším Stvořením a jak za vesmír, planetu Zemi a veškerou přírodu vděčíme působení bytostných, kteří se plně zachvívají v Boží vůli a kteří nám také plně v souladu se Zákony Stvoření přinášejí plody našeho chtění – ať již dobrého či zlého. Měli bychom s bytostným světem žít v souladu, snažit se ho vyciťovat a naslouchat mu. Aby se nám to dařilo, měli bychom být pokorní a snažit se udržovat své nitro a své myšlenky čistými, být prostí a radostní jako děti.

 

 

Po této překrásné osvěžující přednášce následovala opět přestávka, kdy jsme se mohli občerstvit ve špýcharu, zakoupit si různé produkty Zahradního dvora či plody tvořivé práce souznějících lidí v altánku, obdivovat zvířectvo s mláďaty, procházet se mezi voňavými záhony či plnit úkoly na soutěžních stanovištích.

  

 

 

 

 

 

 

Pro děti byla připravena projížďka po jezírku mezi lekníny.

 

 

Velkým a velmi milým překvapením pro všechny přítomné bylo dětské taneční vystoupení, které si připravily děti samy. Bylo velmi osvěžující, prodchnuté čistotou, radostí ze života a z přírodní krásy vůkol. Na závěr děti obdarovaly všechny diváky krásným příběhem a milým dárečkem.

 

 

Následovala přednáška pana Tomáše Lajmona a pana Romana Mišovie ze Slovenska na téma „Jak poznat v životních těžkostech pomoci na naší cestě“.

 

Mnozí z nás v ní jistě nalezli odpovědi na otázky, kterými se v poslední době intenzivně zabývali. Pánové nám objasnili, že právě díky těžšímu prožívání rozvazujeme vlákna, do kterých jsme se zapletli v minulosti, a pokud pochopíme, proč se nám ta která věc děje, můžeme karmický uzel rozplést a postupovat rychleji vpřed. Stejně důležité je snažit se vždy jednat správně, jak nám napovídá náš cit, hlas nitra, abychom nenavazovali vlákna nová. Měli bychom usilovat žít v souladu se Zákony ve Stvoření, být vzorem ostatním a pomáhat všude, kam vstoupíme.

 

 

Pan Lajmon nám také pověděl, že mnozí lidé si kolem sebe staví zeď tím, že očekávají určitou konkrétní podobu pomoci, např. pomoc shůry, od duchovních pomocníků, a nevidí, že mnozí z těchto pomocníků žijí vedle nás v hmotných lidských tělech. Jejich pomoc pro nás bývá obtížnější přijmout. Aby nám druhý člověk mohl pomoci, nemusí být celkově duchovně výše, stačí, když je o stupínek nad námi právě v té věci, kterou potřebujeme vyřešit. Velice inspirativní byl také příběh o králi a jeho synovi, který se vydal stavět své království – nejprve na kopci, pak v údolí a nakonec v srdcích nepřátel – byl pro nás velkým ponaučením: právě do srdcí lidí, kteří nám nejsou nakloněni, máme posílat nejvíce Světla a lásky, neboť oni je potřebují nejvíce.

 

 

V podvečer byla vyhodnocena soutěž „Poznejte tajemství Zahradního dvora“, kdy byly čteny nejlepší odpovědi. Správnou odpovědí byla „harmonická spolupráce lidí a bytostných sil“ ve všech možných variacích. Nejprve byly zavolány všechny děti, které se soutěže účastnily – dostaly za odměnu zákusek se znakem Listenu. Poté byla vyvolávána jména dospělých soutěžících, kterým byl předán glejt Zahradního dvora s pravidly soužití s přírodními bytostmi.

 

 

Po vyhodnocení soutěže jsme shlédli první část divadelní hry „Příběh Svatojánské noci“. Světlý rytíř obdržel list, kde stojí o zradě, již zosnovali nepřátelé vůči jeho králi. Vydává se krále varovat, ale cestou je přepaden najatými zloduchy, kteří mu chtějí zabránit ve splnění jeho poselství.

 

 

V nečestném boji s nimi zahyne. Jelikož je však čistého srdce, odchází po své pozemské smrti do nádherných světlých oblastí. Jeho milá mezitím cítí nebezpečí a dělá si o rytíře starost – utěšuje ji bytostná vrby.

 

 

 

Po první části divadelní hry, při níž se divákům až tajil dech, vystoupil pan Rudolf Dvořák z Pardubic se svými žáky – zahráli nám na dva lesní rohy a pozoun z díla A. Rejchy.

 

 

Po hudebním vystoupení promluvil pan Marschner na téma „Duchovní síly kolem nás“, čímž v podstatě navázal na dění 1. části divadelní hry. Vysvětlil nám, co se s duchem člověka děje po pozemské smrti… Temní lidští duchové odcházejí do nízkých temných oblastí, kde si navzájem s jimi stejnorodými ubližují, zatímco ti světlí přicházejí do světlejších, krásnějších úrovní, vždy podle svého naladění. Duchovní sílu může používat každý z nás, prostřednictvím našeho chtění, jež je formováno (vždy sklízíme to, co zasejeme) – duchovní je vlastně vše, co prožíváme v citu, jenž je základním projevem lidského ducha.

Připomněli jsme si též velkou zodpovědnost, kterou máme za vše, co vysíláme – ať už svými myšlenkami, slovy nebo činy. Zvláště v dnešní době nás všelijaké signály upozorňují, že příliš času nezbývá – naším velkým úsilím o dobro a čistotu můžeme však mnohé oddálit či zmírnit. Jen na nás záleží, jaká bude budoucnost lidstva. Velmi inspirativní byla též rada, jak pomáhat ostatním – někdy je lépe mlčet a vysílat k člověku světlé proudy, nebo pomoci ilustrativním příběhem, který druhého přivede k poznání vlastního nedostatku, na kterém je potřeba zapracovat. Nevíme-li si rady, vždy máme nad sebou světlé nitky ku pomoci, stačí se po nich jen natáhnout…

 

 

Dozvěděli jsme se i o významu Svatojánské noci – 24. června. - Každoročně k nám vždy 30. května, na Slavnost Bílé holubice, z velké milosti proudí od Stvořitele nádherná světlá síla, udržující a obnovující život v celém Stvoření. Vše duchovní a bytostné ji přijímá ihned, ale pro využití v hrubohmotné přírodě musí tato síla dozrát ve své proměně. Teprve v noci na sv. Jana ji bytostní v podobě zlatavých kuliček vytahují ze země a roznášejí po celé přírodě. Proto se vypráví o tom, že se v tuto noc otevírá země, aby vydala své poklady, o tom, že mají bylinky v tuto noc nasbírané obzvláště silnou moc apod. Vše, co se mezi lidem dříve povídalo, má svůj původ a opodstatnění, stejně jako pohádkové postavy pocházející z říše přírodních bytostí.

Po krátké přestávce následovalo vystoupení pana Karla Kříže s názvem „Statečné srdce aneb cesta Dona Quijota“, ve kterém nám pan Kříž zdůraznil, jak je důležité zachovat si své ideály a touhy, navzdory současným společenským konvencím a jinorodému ladění mnohých lidí, s nimiž se stýkáme. Za všech okolností bychom měli naslouchat svému nitru a usilovat o naplnění svých ideálů, s čistotou a láskou v srdci – u mužů s rytířskou šlechetností, u žen s něžností a jemným vyciťováním. Je zapotřebí i osobní statečnosti – nejen slov, ale především činů.

 

 

Po dramatickém projevu pana Kříže se před našimi zraky začala odvíjet druhá část „Příběhu Svatojánské noci“, kterou jsme již s napětím očekávali. Rytířova milá přitančila k bytostné vrby, aby se dozvěděla, jak se vede jejímu milému. Dozvěděla se, že padl v nečestném boji a že musel odejít z tohoto světa. Odešel však do překrásných světlých oblastí, kde na ni bude čekat, až i ona opustí tuto Zemi.

Bytostná vrby svěřila sličnou pannu do rukou svatojánských broučků, kteří ji dovedli až k loďce, ve které vyplula na jezero. Na druhém břehu se jí zjevil její milý – konejšil ji, líčil nádheru světa, v němž se ocitl, a vyjádřil své přesvědčení, že se tam jednou setkají. Požádal ji, aby si zachovala svou čistotu a půvab a rozdávala lásku a pomoc druhým lidem.

 

 

Když loďka opět stanula u břehu, byla panna obdarována světlou bytostí – obdržela dar čistoty v podobě bílé lilie a bílého pláště, jímž ji světlá bytost spolu s bytostnou vrby zahalila. Svým tancem, při kterém jako by ji samotní andělé nadnášeli, vyjádřila ona panna svou neskonalou touhu oddaně, věrně a s pokorou sloužit Pánu všech světů.

 

 

Po skončení divadelní hry setrvávali diváci ještě dlouho na svých místech dojatí a neschopni jediného slova. Někde se ještě vedly obohacující rozhovory a jen pomalu jsme se začínali loučit a rozjíždět se nesmírně posíleni a občerstveni do svých domovů – se srdcem překypujícím nádherným prožíváním, přetékajícím vděčností a láskou. Najednou jsme cítili, že jsme vše ve svém životě dosud prožívali právě proto, abychom mohli a směli být jednou přivedeni sem, na toto vzácné místo, abychom mohli být součástí tohoto společného úsilí, aby bylo na Zemi lépe, abychom vytvořili „Ráj na Zemi“.

Viděli jsme, jak vše do sebe dokonale zapadá jako střípky v mozaice života. Pochopili jsme význam slov „Kdo hledá, ten najde; kdo klepá, tomu bude otevřeno“, neboť my jsme našli a byla nám otevřena brána k vyššímu poznání – a jen na nás samotných záleží, jak tuto hřivnu využijeme a zda budeme moci stoupat výše… a jednou vstoupit až do Ráje – pravého domova všech lidských duchů. Proto přeji nám všem do každodenního života hodně světlé síly, lásky a ono statečné srdce, aby se nám dařilo zasít semínka poselství tohoto vzácného dne do srdcí našich bližních.

S láskou Martina B.

 

Převzato z www.ao-institut.cz