Program zahájili pan Marschner a pan Kříž svým poutavým a humorně laděným vyprávěním o počátcích svého přednášení, nazvaným „Naše cesty tam a zpět“.

Vroucně poděkovali všem lidem, kteří mnohdy s velkou láskou a obětavostí vytvářejí pro přednášky potřebné zázemí – zajišťují přednáškové místnosti, starají se o propagaci aj. a pomáhají tak zakotvovat Světlé záření v místě svého bydliště.

Následovalo flétnové vystoupení, při kterém jsme se společně zasnili při líbezných tónech různých typů fléten a na chvíli se přenesli do nádherných a vznešených Světlých oblastí.

Během krátké přestávky jsme se mohli občerstvit domácími dobrotami a ochutnat různé druhy vánočního cukroví, projít se na čerstvém vzduchu rozlehlou zahradou nebo si v altánku zakoupit vánoční dárečky z darů naší přírody.

Program dále pokračoval přednáškou pana Svobody a pana Marschnera na velice aktuální téma „JEŽÍŠ – Boží láska na Zemi“. Přednášející se s námi vrátili do doby před Ježišovým narozením, do doby, když žil na Zemi Mojžíš, jenž přinesl tehdy vyvolenému židovskému národu Desatero Božích přikázání, která jej měla vyvést ze všech pozemských nástrah a bezpečně vést k vzestupu až do Ráje. Lidé však od dodržování Desatera upouštěli a přicházející prorokové, kteří měli dosud lidem předané vědění dále rozšiřovat, museli pokaždé soustředit své síly především na to, aby se lid k Desateru vrátil – tudíž nemohli splnit svůj úkol, kvůli němuž sem přišli.

K nebi tak stoupaly úpěnlivé prosby a vroucné touhy těchto proroků, aby byla lidem seslána pomoc nejvyšší, která by navždy zakotvila Světlo na Zemi. Na tyto přímluvy došlo z veliké milosti Boží k oddělení části bezbytostného Boha – Boží Lásky, která putovala všemi úrovněmi Stvoření až k naší malé Zemi, přitahujíc k sobě mnohé jiskérky lidských duchů, kteří se v tutéž významnou dobu též směli narodit na Zemi, aby jí pomáhali v jejím působení. Narození této Boží Lásky - Ježíše na Zemi předcházela celá řada proroctví a zaslíbení. Jeho příchod byl dlouho očekáván. Přednášející nám objasnili, že Ježíš se narodil z čisté, tudíž neposkvrněné lásky Marie a římského setníka Kreola, který se nestihl včas vyvázat ze svých vojenských povinností, a tak se Marie musela provdat za jiného muže – Josefa, jinak by byla podle tamějších poměrů a zvyklostí ukamenována.

Stejně jako u lidských duchů zrozených v lidském těle se u Ježíše nejprve projevovalo s tělem spjaté bytostné, až s nástupem věku 15 let se v něm začala probouzet Jeho Božská podstata. Tento děj vyvrcholil setkáním s Janem Křtitelem a křtem v řece Jordán, po němž uzřel Jan Křtitel nad hlavou Ježíšovou bílou holubici – symbol Ducha Svatého – a poznal v něm zaslíbeného Syna Božího. Jan Křtitel byl jedním z oněch lidských duchů, kteří Ježíše doprovázeli na Zem, aby mu pomáhali – byl mu věrným souznějícím druhem. Jelikož Ježíš sestupoval shůry k Zemi velice rychle, záhaly jeho Božského jádra byly velice jemné a tudíž jimi Světlo silně prozařovalo navenek. Setkání s Ním se tak pro většinu lidí stávalo nezapomenutelným zážitkem, který si tito lidští duchové v prožití dodnes nesou s sebou. Intenzívní vyzařování živého Boha mělo za následek i spoustu zázraků, které se děly, kamkoli Ježíš vstoupil.

Bylo též pohovořeno o mylnosti křesťanského názoru, že Ježíšova smrt na kříži byla součástí Božího plánu. Vždyť který otec by poslal svého syna na smrt? Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Jeho ukřižování bylo vraždou – zločinem proti Nejvyššímu, což potvrzují i Ježíšova slova: „Otče, odpusť jim, jelikož nevědí, co činí.“ Ježíš mohl na Zemi působit mnohem déle a předat nám mnohem více z nesmírné Boží moudrosti, kdyby také spolu s ním na Zem seslaní duchové naplnili smysl svého života a byli mu na Jeho cestě nápomocni. Patřili k nim i tři králové, kteří přišli malého Ježíška do Betléma pozdravit a odevzdat mu své dary. Tím však jejich úloha skončit neměla – měli Jej pozemsky chránit a zaštítit svým bohatstvím a nabytou moudrostí: kdyby například Ježíšovi umožnili vzdělání, býval by mohl Boží Slovo sám zapsat, čímž by bylo předem vyloučeno překroucení Jeho slov lidmi, jež vedlo následně k mnoha omylům.

Přednášející též zdůraznili význam této cituplné vánoční doby, kdy máme všichni jedinečnou příležitost odložit vše staré a začít nově – vydat se cestou zušlechťování sebe sama i svého okolí ke Světlu.

Poté následovalo pěvecké vystoupení, kdy jsme si poslechli překrásné české vánoční koledy oslavující narození Pána Ježíše a upevňující v nás víru v nesmírnou Boží milost a nezměrnou Lásku.

Posledním bodem přednáškového programu bylo komponované vystoupení pana Kříže nazvané „Tři zrnka nejistoty, aneb uzdravme Lazara“. Pan Kříž v něm pohovořil o základních třech nejistotách, které sužují většinu lidstva: nejistotě naší existence, nejistotě toho, že vše se neustále mění, nic nezůstává stejné, a nejistotě smyslu našeho života. Všechny tyto nejistoty se nám však společně podařilo proměnit v jedinou jistotu. V jistotu toho, že každý máme na Zemi svůj úkol, jen musíme správně nahlédnout, k čemu máme využívat dary, jež nám byly dány; v jistotu, že právě pohyb a proměnlivost všeho zajišťuje fungování celého Stvoření a podněcuje náš vnitřní růst, zatímco zastavení znamená ustrnutí a prázdnotu. Celé Stvoření je spravedlivě a moudře řízeno Božími Zákony, jež do něho byly vloženy na samém počátku, a chceme-li dosáhnout štěstí, musíme se zachvívat v souladu s nimi. K poznání našeho pravého úkolu a nalezení našeho místa nám slouží náš vnitřní hlas, jakož i setkání s lidmi kolem nás, jež není pouze náhodné.

Po skončení pořadu pana Kříže jsme se všichni sešli venku před vysokým vánočním stromem vedle altánku, kde nás čekal rozsvícený dřevěný betlém a koše plné dárečků, na které jsme předem připevnili jmenovky. Dárky jsme věnovali nám neznámým osobám, což mělo symbolizovat naši touhu a úlohu obdarovávat celé naše okolí láskou a světlým vyzařováním. Ještě před rozdáváním dárků nás za tónů povznášející hudby uvítal letící světelný lampion, rychle směřující do dáli a připomínající betlémskou hvězdu. Na závěr celé Zahradní slavnosti byla zpoza jezírka vypuštěna další ohňová světýlka, symbolizující lidskou touhu vzlétnout až do nebes – první z nich sice ještě směřovalo k zemi, ale ostatní se již nechávala unášet vzhůru. Všichni napjatě a se zatajeným dechem sledovali jejich další cestu a plnými doušky vstřebávali neopakovatelnou čarokrásnou atmosféru.

Celý den byl naplněn vzájemným obdarováváním – byť „jen“ „pouhým“ pohledem, úsměvem či přátelským stiskem ruky. Každý z nás pak odjížděl do svého domova se srdcem překypujícím nádherným prožíváním a nesmírnou vděčností za všechny dary, jichž se nám z veliké milosti dostává, jakož i s nadějí, že bude moci být přítomen i při příští – jarní – zahradní slavnosti.

Obrovský dík patří našim láskyplným hostitelům – za vřelé přijetí a za nádherně sladěný vánoční program, který nám bude nesmírnou posilou do dalších dní a troufám si říci, že i do celého nového roku 2009, do něhož za nedlouho vstoupíme.

Přejeme nádherné cituplné prožití vánočních svátků – svátků Lásky – a již nyní se těšíme na další setkání!