Pro stažení přednášky najeďte na download,

stlačte pravé tlačítko myši a dejte uložit jako.

Svatý Grál – Nové vědění

aktuální reportáž z veřejné přednášky

Přednáška konaná 25.10.2008 v Praze 6 - Petřiny v rámci festivalu Miluj svůj život

Přednášející: Aleš Svoboda a Jan Marschner

 

V sobotu 25.10.2008 v 18 hodin jsme se sešli, abychom si v rámci festivalu „Miluj svůj život“ na ZŠ Praha-Petřiny poslechli přednášku na téma „Svatý Grál – nové vědění“.

Hned v úvodu přednášky jsme si ozřejmili význam pojmu „Svatý Grál“ - je jím myšlena nádoba nejvyššího původu, pohár, do něhož se vlévá Boží síla a odtamtud proudí do celého Stvoření. Nachází se v Hradu Grálu na rozhraní Boží sféry a Praduchovní říše. Bůh dal ve své nesmírné dobrotivosti a lásce vzniknout Stvoření slovy „Budiž Světlo“ – tím došlo k vylití Boží síly za hranice Boží sféry. Jak postupně ochlazováním a vzdalováním Světlé síly dále od Zdroje vznikaly jednotlivé úrovně Stvoření – na vrcholu každé z nich se vytvořil jakýsi odraz Hradu Grálu – jak na vrcholu říše duchovní, tak i bytostné (tento hrad bývá nazýván Valhallou či Olympem). Aby se Boží síla vlivem velké přitažlivosti nestáhla zpátky k Božství a Stvoření opět nezaniklo, byla do něj zakotvena Boží vůle, znázorňovaná symbolem bílé holubice. Ona nese v sobě pravěčné, neměnné Zákony, jimiž se řídí veškeré dění ve Stvoření, tudíž i na naší Zemi, která se při pohledu shůry jeví jako pouhá špendlíková hlavička v nesmírnosti celého Stvoření. Pověděli jsme si o původu člověka – o tom, jak z nejspodnější části duchovní říše vytryskly nevědomé duchovní zárodky, aby se ve hmotnosti postupně stávaly sebe-vědomými a ušlechtilými lidskými osobnostmi, které se po dosažení nejvyššího stupně vývoje, dokonalosti, budou smět vrátit do svého věčného duchovního domova, Ráje.

Dozvěděli jsme se o tom, že dávné národy na Zemi měly poznání o Grálu, jakož i povědomí o jeho vládci, Parsifalovi, který je Králem Stvoření. Po zániku dávných kultur (např. Atlantida), v nichž se lidé pyšně začali vyvyšovat nad svůj původ, bylo toto vědění téměř zapomenuto.

Ježíš o Svatém Grálu přímo nehovořil, protože by Jeho slova lidé tehdy nedokázali na svém stupni duchovní zralosti pochopit. Vždyť i dnes přesahuje vědění o Grálu schopnosti našeho rozumového chápání a naší představivosti. Lze se mu pouze přiblížit vnitřním vyciťováním jemných oblastí Světlých výšin – k tomu je však zapotřebí co největší čistoty našeho citu, našeho myšlení, mluvení a jednání. Jen tak můžeme nastoupit cestu ke Světlu, vedoucí k našemu duchovnímu vzestupu a nakonec i k návratu zpět do duchovní říše.

Ježíš však mluvil o vylití Svaté síly – k tomuto vylití Boží síly do celého Stvoření dochází vždy na konci měsíce května ve svátek Svaté Holubice – vše duchovní je jím posilováno a obnovováno, aby mohlo po celý další rok působit. Vysvětlili jsme si také souvislosti kolem Ježíšova odchodu z této Země, poté, co byl námi lidmi nepoznán, zavrhnut a surově zavražděn. Jeho ukřižování proběhlo v čase velikonočním, On se však ještě asi čtyřicet dní zdržoval při Zemi ve svém jemnohmotném těle a připravoval své učedníky pro naplnění jejich poslání – šíření Božího Slova. Čekal tak, až se mu v den vylití Boží síly do Stvoření otevře průchod do Božské sféry, kam odešel, aby se opět spojil s Bohem Otcem.

Promítli jsme si také diapozitivy s vyobrazením Svatého Grálu a také Hradu Grálu. Dozvěděli jsme se o tom, že Ludvík II. Bavorský, který v Německu nechal vystavět pohádkový hrad Neuschwannstein, byl velice produchovnělým panovníkem, který měl vědění o Parsifalovi a o Stvoření. Očekávání Parsifalova příchodu je znázorněno bílou holubicí na malbě v jednom ze sálů. Překvapivá pro mnohé z nás byla též souvislost Hradu Grálu s českým hradem Karlštejn. I císař Karel IV. byl na vysokém stupni duchovního vývoje, a hrad, který nechal postavit, byl skutečně obrazem Hradu Grálu, který zřejmě vyciťoval v napojení na Světlé úrovně. Zvláště pak tomu nasvědčuje výzdoba jednoho sálu v hlavní věži hradu – tento sál byl určen k uchovávání nejdražších pokladů národa – např. korunovačních klenotů.

Očekávání Parsifalova příchodu má svůj původ v Ježíšových slovech o příchodu Syna Člověka, s nímž započne světový soud. Tímto Synem Člověka je právě Parsifal, Král Grálu a celého Stvoření. Jeho příchod byl zaslíben pro všechny části Stvoření – má přijít, aby přinesl úplné vědění o Stvoření a všech zákonitostech a souvislostech, které jsou do něj vetkány. Toto vědění však již v současné době na Zemi existuje a dobou soudu již procházíme – nasvědčuje tomu stále se stupňující, přiostřující světové dění.

Byl nám předložen ještě jeden obraz Parsifala – a to v postavě krále Jiřího, který zápasí s drakem. Ve skutečnosti se jedná o Parsifala, kterého Angličané nazvali Jiřím (sv. Jiří je patronem anglického národa) – a oním drakem není nikdo jiný než padlý archanděl Lucifer, který místo aby lidem pomáhal, tak jim škodí, svádí je a pokouší. Jediný způsob, jak mu nepodlehnout, je neustálé úsilí o niternou čistotu našeho ducha, abychom citem dokázali odlišit dobré od zlého. O Parsifalovi bylo řečeno, že jednou přijde, aby spoutal Lucifera a nastane dlouho očekávané a vytoužené období Tisíce let Boží říše na Zemi.

V závěru přednášky byl též zmíněn význam českého národa v současném světovém dění:

Český národ byl dlouho připravován na to, aby mohl přijmout vysoké vědění a stát se jeho zprostředkovatelem pro ostatní národy. Svědčí o tom působení vysoce duchovních osobností, které se v našem národě zrodily – např. král Václav I. (patron českého národa), Jan Hus (a další kazatelé, kteří v té době působili a díky revolučním událostem se nevryli do paměti národa), již zmíněný Karel IV. a jiní. My Češi jsme též byli obdařeni důležitým charakterovým rysem – máme schopnost zdravého úsudku, dokážeme odhalit nepravost v jednání lidí. Proto se také většina z nás staví velmi kriticky k současné politické scéně. Neměli bychom však zůstávat u pouhého nekonstruktivního kritizování, ale ze všech svých sil se snažit vyzdvihnout ze svého středu na významné posty právě ty osobnosti, které by svou čestností a duchovním rozhledem v této kritičnosti obstáli. Důkazem, že toho lze dosáhnout, je postava našeho prvního prezidenta, T. G. Masaryka, který byl všeobecně označován za „tatíčka českého národa“.

Za povšimnutí stojí i skutečnost, že téměř všichni návštěvníci naší země jsou přitahováni především na dvě místa – do hlavního města Prahy - na Pražský hrad - a na zmiňovaný hrad Karlštejn (ačkoli jej architektonicky jistě předčí jiné stavby, např. Hluboká nebo zámek Lednice). Mimochodem na jednom z nádvoří Pražského hradu se též nachází sousoší Krále Jiřího (Parsifala) – jak zápasí s drakem (Luciferem).

Všechny uvedené skutečnosti dávají tušit velké poslání českého národa a zároveň vítězství – vítězství dobra nad zlem, Světla nad temnotou. Již to, že se k nám toto úplné vědění dostává, je nesmírnou milostí. V poznání naší úlohy však spočívá i velká zodpovědnost – za to, jak se získaným věděním naložíme. Neměli bychom je zakopat jako hřivnu do země, ale dále ji rozmnožovat, aby se stala vlastnictvím i jiných lidí, vždy tam, kde již pro přijetí vyšší Pravdy byla připravena úrodná půda. Napněme tak všechny své síly k šíření Světla na Zemi, abychom byli nápomocni k ozdravení života na Zemi a naplnili tak očekávání a důvěru světlých bytostí vysoko nad námi!

účastnice přednášky Martina B.
     

Reportáž převzata od redakce ao-institutu...

www.ao-institut.cz